19. 04. 2021

Listina základních lidských práv a svobod

Vlastnické právo je nejvýznamnějším věcným právem. Ústavní základy vlastnického práva jsou zahrnuty v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Vlastnické právo je jednotné, ústava tak garantuje rovnost všech vlastníků a také jim přiznává stejnou právní ochranu. Na druhé straně také zmiňuje, že vlastnictví zavazuje. Svoboda vlastníka je absolutní, ve smyslu, že platí vůči všem. Vždy je však omezena právním řádem. Primárně jde o občanský zákoník.

Občanský zákoník a omezení vlastnických práv

Jako jedno z klíčových soukromých práv je vlastnické právo legislativně obsaženo z občanském zákoníku. Ten definuje také omezení vlastníků, podrobně rozebírá zejména sousedské vztahy. Sousedské právo pochází již z dob starého Říma. Již tehdy sousedé řešili vzájemné konflikty a pro smír potřebovali konkrétní právní rámec. Již tehdy bylo vlastnictví založeno na principu rovnosti všech vlastníků, tedy i sousedů.

Vlastnická práva jsou omezená jednak legislativou, jednak smlouvami, které vlastník uzavřel. V případě vlastnictví nemovitostí je to zejména nájemní smlouva. Nájemní smlouva postupuje právo vlastníka k užívání věci konkrétnímu nájemci. Pod dobu trvání nájemní smlouvy jsou práva vlastníka omezena ve prospěch nájemce.

K omezení vlastníka dochází také zřízením věcného břemene. I věcné břemeno bývá v praxi podloženo smluvně, zpravidla je také evidováno v katastru nemovitostí. Vlastnická práva mohou být omezena na legislativním či smluvním základě, ale může je omezit i rozhodnutí orgánů veřejné moci, například rozsudek soudu.

Další legislativa pro vlastníky nemovitostí

Zásadní povinnosti vlastníků určuje jejich postavení jako pronajímatelů, ve vztahu k nájmu bytu je definuje občanský zákoník. Nový občanský zákoník vymezuje také byty a nebytové prostory (bytové jednotky), zvláštní skupinu nemovitých věcí, která byla do roku 2014 legislativně ukotvena v zákoně o vlastnictví bytů. Tento zákon byl zrušen, byty a bytové jednotky  jsou však i nadále spojeny s vlastnictvím stavby.

Klíčovým legislativním dokumentem vztahující se ke stavbě je stavební zákon. Stavební zákon a odvozené prováděcí předpisy popisují povinnosti vlastníků nemovitostí týkající se staveb, které musejí dle zákona vyhovovat zamýšlenému použití, s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob, a to v průběhu celého životního cyklu stavby.