„Chovejte se slušně, držte slovo, buďte fér.“Návod na úspěch v podání Jiřího Švorce, zástupce ředitele akvizic PSN

Jiří, co Vás přivedlo k práci v PSN?
Právě v prosinci 2020 jsem oslavil výročí 25 let služby pro firmu. Pan Skala tehdy zrovna kupoval hotel Evropa na Václavském náměstí. A tento hotel se také stal moji vůbec první prohlídkou nemovitosti.
K této práci mě, jak už to bývá, přivedla náhoda. Práci mi nabídl tehdejší jednatel a spoluvlastník firmy pan Ing. Malý, jeden z lidí, kterých si v životě nesmírně vážím. Čas potvrdil, že šlo o šťastné setkání.
Věřím, že pro obě strany.
Předtím jsem pracoval jako výrobní ředitel. V necelých třiceti letech jsem měl zodpovědnost za výrobu a tři sta zaměstnanců. Navázal jsem na své vzdělání v oboru zpracování plastických hmot. Vystudoval jsem obor, který jsem miloval. Odtud jsem se však přesunul k nemovitostem.

Co Vám Vaše práce přináší? Kde berete motivaci?
Práce v PSN mi přináší uspokojení. Beru ji jako hru. Rád vyhrávám, ale plně chápu, že tato hra nesmí mít poražené. Obchod je prostě hra, která má dvě vítězné strany. Také pak nemám problém kohokoliv z mých obchodních partnerů potkat. Náš vztah je natolik pevný, že jsem dokonce zván na přátelská setkání a rodinné události. Bývají jak veselé, tak i smutné, vážím si každé z nich. Nyní jsem třeba koupil dům od člověka, co nám prodal svůj minulý dům před patnácti lety. Pamatuji si, že byl velice nedůvěřivý. A nedůvěřivý je stále. Když vám takový člověk řekne: „Jirko, to je všechno hezký, ale já nikomu nevěřím, jenom tobě…“ Co může být lepší motivací? Nebo když se Vás majitel konkurenční firmy zeptá: „Jak jste ten dům dokázal koupit? Vždyť my jsme nabízeli o dvacet procent vyšší cenu…“ O tom, že jsem zvolil správný směr, pak není pochyb.

Mohl byste definovat klíčové dovednosti pro svoji práci?
Chovejte se slušně, držte slovo, buďte fér. Poslouchejte potřeby a osudy svých partnerů. Mějte k nim respekt. Nebuďte netrpěliví. Nyní jsem prozradil, do čeho jsem celý svůj život investoval. Jenže to se nedá vzít a použít jako šablona, to musíte žít!

Přiblížíte nám své aktuální projekty? Zaměřujete se na konkrétní oblast?
Naší prioritou je Praha. Myslím, že se na tom nic nezmění ani do budoucna. Firma však pochopitelně roste a rozpíná se i do regionů. Já osobně jsem zastáncem specializace a dokonalé znalosti místních poměrů. Na takové úrovni, jakou od sebe očekávám, nedokážu znát Prahu, Brno, Bratislavu, Varšavu, Mnichov, Jičín, Paříž... Každý obchod představuje výzvu. Když je obchod komplikovaný, navíc se kolem pohybuje velká konkurence, je výzva o to větší. Znalosti regionu jsou přitom velkým přínosem, ale předmětem našeho zájmu je s úctou každá nemovitost, kromě jednotlivých bytových jednotek.

Která z realizovaných akvizic pro Vás představuje ten největší profesní úspěch?
To je jako s dětmi. Dokázal byste říct, které ze svých dvou dětí máte raději?

Máte v oboru někoho, kdo je pro Vás vzorem?
Vrátím se k úvodu. Opravdu si vážím pana Ing. Malého, se kterým jsem měl tu čest převážnou část svého realitního života spolupracovat. Stal se mým hlavním vzorem. A vážím si také pana Ing. Skaly, za to, co v životě dokázal, za jeho vize. Vždycky jsem obdivoval jeho nápady a odvahu k netradičním řešením. Jeho cesta byla netradiční, odvážná a nápaditá. A právě díky tomu je nyní PSN tam, kde je. Získali jsme tak náskok před konkurencí a máme prostředky, abychom mohli nemovitosti reálně rozvíjet

Jak zvládáte time management? Máte nějaké tipy, jak skloubit práci a osobní život?
Snažím se, snažím. Učím se, učím. Ale v této oblasti bych nebyl dobrým rádcem. Otevřeně, nejde mi to. Práci věnuji velkou část svého času, i osobního. Stává se mi, že chci někdy povolit, ale po chvíli se přistihnu, že už zase pracuji.

Přesto by mě zajímalo, čemu se kromě práce věnujete ve volném čase.
Mám rád cyklistiku, miluju cyklokros. Dokonce jsem se mu věnoval aktivně. Nosil jsem domů zmrzlé, zablácené dresy, které manželka ani nechtěla prát. Nedovolila mi je dávat do pračky. Můj poslední velký závod bylo Mistrovství Evropy Masters v Táboře. Tam jsem skončil v mezinárodní konkurenci na 26. místě, myslím, že šestý z našich. Pro mě jako pracujícího amatéra to byl docela úspěch. Startoval jsem z poslední řady, přede mnou 70 soupeřů. Celý závod jsem předjížděl, ale těžká táborská trať lepší umístění nedovolila. Tak třeba v příštím životě, narodím se v Belgii a budu cyklokrosař. Z Prahy budu znát jenom Tančící dům, který jsem v současném životě akvizičního pracovníka kupoval, a Hradčany, ty teprve koupím. (úsměv)